Název výstavy nás uvádí nejen do zvláštně prostorového vztahu, ale i ke vzpomínce na ikonický epický film Wima Wenderse, který svou poetičností vztahů a dilemat mezi andělským a lidským okouzlil generaci 90. let. A 90. léta jsou dobou, kdy se setkaly životní cesty Lady, Báry a Anny.

Lada Semecká, Gata gata ton don – 2023 – 300 x 70 x 70 cm – sklo, kov, bambus, guma, silon

Lada Semecká patří mezi etablované, mezinárodně uznávané vizuální umělkyně. Po absolutoriu VŠUP, atelieru „Sklo“ profesora Vladimíra Kopeckého, a osmiletém působení tamtéž její profesní kroky směřovaly do japonské Toyama City Institute of Glass Art, kde působila jako pedagožka. Japonský pobyt v Ladě ještě více vyprecizoval jemnocitný vztah mezi materiálem a přírodními ději. Pro umělkyni je tak signifikantní velká senzitivnost, neokázalost či úzký vztah k přírodě. V poslední době pracuje především s fenoménem náhody a zvuku. „Zajímá mě obraz a prostor. Skrze hmotu skla vnímám atmosféru světa kolem sebe. Komunikuji s ním i skrze něj. Nějak mu rozumím a někdy mi právě samotný materiál vnukne myšlenku, poskytne mi čas i projekční plochu ji v sobě nalézt a formulovat.“

Barbora Křivská, Smutný vesmír – 2023 – 340 x 40 cm – vyšívání na textilu

Barbora Křivská je absolventkou VŠUP, kde studovala v atelieru Sklo profesora Vladimíra Kopeckého. Právě zde měla možnost pronikat do tajů práce se skleněným materiálem, do jeho jedinečných světelných kvalit. Vladimír Kopecký byl a je pro Barboru velkým inspiračním zdrojem ohledně neortodoxnosti práce sklem, radosti z malby a barvy a celistvého pojetí tvorby. Propojujícím prvkem většiny Barbořiných děl je výrazná barva, lehkost a neobvyklost barevných kombinací, výrazná rytmika. Autorka se s lehkostí pohybuje mezi plochou a prostorem, barvou a grafickou strukturou, sklářským uměním a textilem, kresbou a malbou. Ladnost, se kterou se mezi žánry pohybuje, je svůdně přirozená.

Anna Polanská, Proprius – 2023 – 38 x 32 x 3,5 cm – tavený broušený reliéf

Anna Polanská je taktéž absolventkou Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde studovala nejprve v ateliéru prof. Kurta Gebauera, poté u prof. Mariana Karla atelier Sklo v architektuře. Pro její tvorbu je charakteristická jak vizualita, tak haptičnost, důležitost detailu, který pomáhá určovat výrazový a filozofický význam daných děl. Její tvorba je úzce spjata se zájmem o krajinu a člověka a jejich provázané vzájemné vztahy. Právě příroda ve vztahu k člověku, zachycení přírodních jevů či reflexe proměnlivosti a pomíjivosti je její soustředěností. Ta se zrcadlí v každém jejím pečlivě odbroušeném tvaru.

Existence – 2018 – 16x50x40cm – sklo tavené ve formě, leštěné

Harmonie a současně napětí, které vzniká jejím spojením s tvary, jež soulad zároveň popírají (tj. inverze), to je „gestaltismus“ plastik Ilji Bílka. Jeho pojetí harmonického tvaru u nás vyvolá příjemné pocity, ale nejde o líbivost. Tento banální prvek často spojovaný se sklem, a hlavně jeho přebrušovanými formami, k Bílkově stylu nepatří. Na to je autorem příliš noblesním. Vyhýbá se prvoplánovým sklářským efektům, vždycky dá přednost neobvyklému a neočekávanému. Jako svého druhu sklářský aristokrat je až lhostejný k panujícím trendům, byť by to mohly být vzory svádivě autoritativní, jako byl profesor Libenský, u kterého studoval. Od něj převzal jediné: zodpovědný přístup k výuce nových generací, profesionální disciplínu a možná ještě pozitivní vztah ke kreslení a malování. Bílek jako tvůrce (a možná i jako typ člověka) budí dojem racionálního askety, který přes svou zaujatost tvorbou dokáže zůstat nad věcí. Ale právě smysl pro inverzi prozrazuje, že jeho anglická „poker face“ jen přikrývá interní emocionální děje, které žijí pod povrchem jeho myšlení a věcí….   

Trip for Two – 40x55x20cm – sklo tavené ve formě, leštěné + alabastrové sklo rozlité v peci, lepeno

Jako odpírač svůdných vzorů odolal následování tzv. kostičkářů, kteří se objevili v 70. až 80. letech a rychle získali nadnárodní věhlas. Mladší spolužák těchto protagonistů, tj. Jána Zoričáka, Mariana Karla, Aleše Vašíčka, a Oldřicha Plívy se zřekl jít cestou programu tzv. prismatické plastiky. Vzepřel se programu veleúspěšnému, avšak snadno vyčerpatelnému, jak se po určité době ukázalo. Po absolutoriu v 70. letech začal po svém: v kontrastu s geometrickými částmi zpracovávaných témat zapojoval vynalézavá kompoziční řešení ve spojení s křivkami. Tak našel nejen svou vlastní, ale hlavně dlouhodobou cestu kontrastu, která měla v průběhu času řadu vývojových etap a cyklů. 

Pádný argument – 2021 – 55x42x58cm – sklo tavené ve formě + křišťálové sklo rozlité v peci, lepeno

Bílek dodnes vyznává jistý druh inverze stojící mezi rigidně geometrickým a organickým, jako jsou třeba rozteklé placky z opakního skla. Neváhá ani před spojením skla s dalšími „zatracovanými“ materiály, jako jsou třeba umělé hmoty. Zůstává však stále hlavně modernistou, který nepotřebuje sdělovat osobní a denní věci, budovat „sklářské facebooky“ a ilustrovat svůj postoj k tomu, co momentálně žije tiskem, jak to mají postmodernisté…Děje Bílkových prací také vyprávějí a sdělují, ale o obecných jevech, symbolech vztahů, o principech existence…. existence….     

Bílek patří mezi významné představitele českého skla, mezi oceňované pedagogy, protože v Ústí nad Labem na UJEP po polovině devadesátých let vychoval několik generací vynikajících umělců – sklářů, kteří se k němu hlásí jako k celoživotní autoritě. Patří i mezi ty, jejichž práce jsou v nejvyšší míře právem zastoupeny v řadě sbírek soudobého umění a skla doma i v zahraničí. 

Pro realizace Vendulky Prchalové je příznačná vysoká míra experimentu a neortodoxní přístup k materiálu, který až „mučivým“ způsobem ohýbá a tvaruje. V tvůrčím procesu a autorčině přístupu není žádná krutost, ale potřeba dosažení jistého tvaru a artikulace vlastních pocitů a myšlenek, odrážející i celospolečenská témata, nejistoty, úzkosti či touhy. Ve své tvorbě kombinuje sklo s dalšími materiály, např. kovem, tuší a sádrou.

Na podzim roku 2022 absolvovala program doktorského studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla. V dizertační práci Směsi/Mixtures se autorka věnovala inovativnímu pojetí materiálů a postupů výroby forem pro tavené plastiky. Krátce poté absolvovala rezidenci v mezinárodním centru sklářského vzdělávání Pilchuck Glass School ve Washingtonu v USA. Svá díla představila na řadě mezinárodních výstav a soutěží. V minulém roce byly její realizace k vidění na výstavě Czech Glass, Quo Vadis?!, která byla součástí Venice Glass Week. V rámci přehlídky byly autorčiny realizace vybrány do výstavní sekce The Venice Glass Week HUB Under 35, přičemž za prezentaci v této sekci získala hlavní cenu odborné poroty.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok všem přátelům, spolupracovníkům a partnerům přeje
Happy Materials!

Dobrý den

v pátek 14. listopadu 2022 máme zavřeno. 

Děkujeme za pochopení.