Len, sláma, hlína, houby…
Inspirační přednáška centra pro inovativní materiály matériO’ Prague v Sýpce Lemberk o tradičním i inovativním využití lokálních obnovitelných materiálů ve stavebnictví, textilním či obalovém průmyslu.
Těšit se můžete také na hosta z praxe. O své zkušenosti se zpracováním konopného vlákna a ovčí vlny se s námi podělí Lukáš Vejnar.
Vstupné je zdarma.
Celou událost můžete sledovat na našem Facebooku.
Zveme vás na komentovanou procházku Lemberkem, kdy si během dvou dnů na procházce povíme zajímavosti o vybraných objektech a památkách z výstavy Lemberekem krok za krokem. Přijeďte s námi odhalit tajemství, která Lemberk v sobě ukrývá. Těšíme se na vás!
Celou událost můžete sledovat na našem Facebooku.
Po rozsáhlých opravách dostala budova bývalé sýpky novou střechu a v létě 2022 poprvé otevřela v souvislosti s novou výstavou. Pod vedením architekta a herce Davida Vávry koncipovali majitelé sýpky Lucie Havlová a Tomáš Hendrych s fotografem Tomášem Princem a týmem spolupracovníků výstavu s názvem Lemberkem krok za krokem. Mapují v ní významné i skryté památky v okolí sýpky. Na padesáti panelech pak David Vávra ke každé složil verše a vykreslil je i jako plenérové skici. Tvůrci letos plánují celý výstavní projekt otestovat a do budoucna z něho na místě vytvořit stálou expozici.
Tam, kde bylo obilí,
duše se dnes posílí.
Volským okem koukni ven,
ve zmatku jdi posílen.
David Vávra, 05/2022
Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP.
Památky nechráníme pro ně samotné, ale pro kulturní hodnoty, jichž jsou nositeli a které jsou důležité pro člověka a společnost. Mohli bychom tedy řícli, že památky chráníme proto, aby zlepšovaly lidský život, současný i budoucí.
Kniha spojuje do dialogu texty Jorgeho Otero-Pailose, profesora Kolumbijské univerzity v New Yorku a texty přizvaných českých a slovenských autorů, mezi nimiž nejsou pouze architekti či odborníci na památkovou péči, ale také lidé z dalších kulturních oborů.
Jorge Otero-Pailos nevnímá ochranu památek ve smyslu post-faktické kultury, ale zkoumá její možnosti jako nové formy kulturní produkce. Rozevírá pole termínu památka za hranice institucionálně chráněných objektů a předmětů, stejně jako škálu nástrojů, jakými paměť zjevovat, a tedy i chránit.
Texty dalších autorů jsou reakcí na témata a otázky, které Jorge Otero-Pailos ve svých úvahách předkládá, někdy reagují adresněji, jinde jsou pro ně spíše iniciační. Zkoumají možné uplatnění podobných přístupů a zkušeností ve specifikách zdejšího prostředí a doplňují o vlastní pohledy na problematiku, další postoje, náměty či příklady z praxe.
Publikace obohacuje diskusi na téma památkové péče o širší možnosti vnímání pojmů památka a její ochrana, a to zejména v oblasti začlenění památek do současného života.
Nenechte si ujít čtení z knihy Živá památka a povídání s její editorkou Pavlou Melkovou, která v knize společně s dalšími autory, hledá, jak se dívat na památky ještě jinými pohledy, než jsme zvyklí a především, jak je zapojit do našeho současného života.
Kdy: 14. července v 16:00
Kde: vnitřní prostory sýpky Lemberk
Celou událost můžete podrobně sledovat na facebooku.
Dobrý den
v pondělí 4. června 2022 máme z technických důvodů zavřeno.
Děkujeme za pochopení.
Nejde o stínohru v tradičním slova smyslu, protože se tu nepracuje se stíny vrhanými na pozadí, ale jde naopak o koexistenci světla a stínu v mase skla. Ve tvaru simplicistní, postupně až minimalistická díla autorky musí od začátku tvarového řešení sofistikovaně kalkulovat se zesílením a zeslabením určitých partií tak, aby světlo integrovaly, a současně na jiných místech redukovaly do stínu. Stejné efekty jsou v jiných druzích zpracování skla vyloučené, a to samo o sobě odůvodňuje, proč si umělci tak složitou, náročnou a drahou technologii více než šest desítek let stále volí.
Vrcholné příklady zpracování tavené plastiky se přičítají Stanislavu Libenskému a Jaroslavě Brychtové. Ale i řada soudobých českých sklářů s touto technologií umí nezávisle na jejich příkladu mistrovsky pracovat. Výtvarný vývoj ve stavovaném skle pokračuje, a zřejmě nikdy nebude vyčerpán. Místem, kde se tato díla technicky realizují ve velkých pecích, je Studio Lhotský s.r.o. na Pelechově u Železného Brodu, ve kterém autorka mimo čas, kdy navrhuje a realizuje vlastní věci, pracuje jako manažerka výroby.
Soubor plastik Lucie K. Švitorkové, který vznikl speciálně pro Galerii Kuzebauch, je nejlepším důkazem, že metoda zůstává pouhou cestou, pokud vynalézavý tvůrce dokáže najít nová řešení. Ta v autorčině případu znamenají vyleštění plášťů válcovitých objektů nebo různě vysokých kontejnerů a žardiniér, a překvapivé průsvity zmatovaného bohatého dění uvnitř, plus uplatnění vysokého ledu dna. Jemné starší vnitřní dekory Lucie K. Švitorková čím dál častěji nahrazuje „architektonickou vestavbou“ a připravuje nám vizuálně stále silnější estetické zážitky. Není divu, že významné autority na trhu s uměním jako Galerie Scremini v Paříži a Kuzebauch v Praze zařadily prezentaci jejích nových děl do dramaturgického plánu svých činností v roce 2022.
Po rozsáhlých opravách dostala budova bývalé sýpky novou střechu a v létě bude poprvé otevřena v souvislosti s novou výstavou. Pod vedením architekta a herce Davida Vávry koncipují majitelé sýpky Lucie Havlová a Tomáš Hendrych s fotografem Tomášem Princem a týmem spolupracovníků výstavu s názvem Lemberkem krok za krokem. Mapují v ní významné i skryté památky a objekty v okolí sýpky.
Čtrnáct volských ok a rekonstrukce střechy
V loňském roce na sebe projekt lemberské sýpky upozornil poprvé, výstavou Čestmíra Sušky, o které jsme psali zde. Ta se ale musela odehrávat jen ve vnějším prostoru před budovou. Stav střechy totiž nedovoloval bezpečné pobývání uvnitř objektu. Po rekonstrukčních pracích, které probíhaly hlavně na podzim minulého roku a pokračují i letos, je zajištěna střecha. Firma specializující se na opravu historických objektů kompletně vyměnila všechny latě a střešní krytinu včetně hřebenáčů, osazeny jsou i okapy na jihozápadní straně. V souvislosti s tím byly také opraveny jednotlivé prvky krovu – vyřezáním a doplněním částí střešní vazby. Rekonstrukce obnášela i demontáž a montáž námětků a výměnu poškozených vazných trámů a zcela chybějící pozednice. Opraveno a doplněno bylo s tím i zdivo korunních, kordonových říms.
V blízké budoucnosti, návazně na získané prostředky, bude na řadě vybourání vjezdu a jeho nahrazení dubovými dveřmi, případně renovace staré dřevěné podlahy v přízemí, kterou odhalila sonda pod stávajícími deskami. Dále se plánuje to nejdůležitější pro možnost obývání objektu – výstavba sociálního zázemí, vyčištění studny, vybudování toalet se sprchou a kanalizace do žumpy.
Foto: Tomáš Hendrych –
Volské oko je obdoba okenního vikýře jen s polooválným tvarem, který vyznačuje plynulý přechod napojení mezi střešní plochou a vypouklou plochou volského oka. Už provedení vikýře je pro pokrývače těžkým úkolem a volské oko je opravdovou výzvou pro mistry řemesla. Vyžaduje přizpůsobení a položení jednotlivých tašek tak, aby pod ně nezatékalo, a laťování přitom musí umožnit harmonický přechodu oblouku volského oka na plochu střechy.
Detailnější informace naleznete v článku na Material Times.
Galerie Kuzebauch představí na pařížské přehlídce umění Révélations 2022 výběr výtvarníků v rámci koncepce Generation Next, kterou pro galerii vytvořil PhDr. Petr Nový, hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Generation Next představuje mladší střední generaci českých sklářských výtvarníků narozených v 70. a 80. letech dvacátého století, pro kterou je zásadní různorodost a experimentální zkoumání hraničních poloh sklářského umění.
Galerie Kuzebauch v rámci Révélations představí čtveřici umělců, pro které jsou charakteristické rysy Generace Next, tedy otevřenost k různým konceptuálním a estetickým experimentům. Výtvarníky Zuzanu Kubelkovou, Lucii Švitorkovou, Ondřeje Strnadela a Petra Stanického navzájem spojuje nikoliv jednotný estetický názor, ale právě naopak různorodost přístupů a chuť neustále se posouvat dál, experimentovat a nacházet tak nové cesty k vytváření mnohdy až neuvěřitelných autorských výpovědí. Jde o čistě individuální přístupy k jedné matérii skla a o individuální hledání cest ven z často omezujících otěží tohoto materiálu.
Zuzana Kubelková, Icy Blue, 2021, Foukané sklo, čedičová textilie. Foto: archiv autorky
Zuzana Kubelková je mladá sklářská výtvarnice zaměřující se zejména na experimentování s technikami a materiály. Její tvorba v zahraničí sklízí velice dobré ohlasy, důkazem je hned několik ocenění, která Zuzana Kubelková za svou tvorbu obdržela. Mezi poslední získaná ocenění patří například cena z letošního ročníku Milano Vetro 35. Jednalo se o třetí ročník soutěže určené pro nejlepší umělce a designéry do třiceti pěti let. Zuzana Kubelková zde uspěla se svou nejnovější kolekcí váz, na které převádí své abstraktní malby pomocí speciálních autorských technik. Část z oceňované kolekce bude představena i na letošním ročníku Révélations.
Lucie Švitorková je sklářská výtvarnice zaměřující se zejména na technologii tavené plastiky. Jedná se o náročnou sklářskou, sochařskou disciplínu, kterou zejména v minulosti proslavilo tvůrčí duo Stanislav Libeňský a Jaroslava Brychtová jak u nás, tak i v zahraničí. Lucie Švitorková svérázně navazuje na tuto tradici v Železném Brodě, kde legendární duo také působilo, a dále se podílí na dalším rozvoji těchto sklářských technik. Typickým prvkem, který můžeme v tvorbě Lucie Švitorkové nalézt, je užívání minimalistického tvarosloví v podobě nádob, ve kterých pak můžeme odhalovat ukrývající se rafinované dekory či optické úkazy.
Lucie Švitorková, CAVITY II, 2021, Tavné sklo do formy, matované, leštěné. Foto: František Nikl
Petr Stanický se sklem pracuje jako architekt. Jeho díla jsou samostatným specifickým skloprostorem působícím na lidské smysly a emoce. Ač své práce projektuje, konstruuje a často kombinuje materiály, jen výjimečně upírá sklu jeho přirozené opticko-estetické vlastnosti. Od Petra Stanického na Révélations 2022 bude k vidění dvojce děl. Obraz a objekt, ty spojuje hmota proměňující se v iluzi, skutečný geometrický prostor v iluzivní linii, která ho doplňuje a popírá zároveň.
Protipólem k architektonickému přístupu Petra Stanického jsou organicky tvarovaná díla od Ondřeje Strnadela. Strnadel vystudoval Průmyslový design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně pod vedením profesora Pavla Škarka, v současnosti učí na Střední umělecko-průmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí. Jeho ručně foukané tvary jsou čistě abstraktní, výtvarník skrze ně vytváří tvarosloví rozvíjející estetiku geometrických objektů, které jsou však asymetricky a různě deformovány, což dodává výslednému dílu iluzi pohybu, tekutosti.
Ondřej Strnadel, Black Vessel, 2018, Ručně foukané sklo, matované. Foto: Gabriel Urbánek
Výstava La Rotation představuje díla sedmi sklářských umělců, které spojuje vášeň pro tvorbu, vytrvalost a řemeslná virtuozita. Obracejí se k archetypálním motivům, jež umělce po staletí inspirují a jejichž prostřednictvím pak transcendují za hranice, které většinu lidí v jejich běžném životě oddělují. Ať už jsou to hranice geografické, politické, ekonomické, vyznání či genderové. Archetypy v umění nás všechny spojují, jejich význam nám je intuitivně známý, a tudíž univerzální.
Všichni rozeznáváme symboly kruhu, otáčení a koloběhu přírody. Kruhový pohyb symbolizuje cyklus, vzestup i návrat. Čas měřený pohybem hodinových ručiček obíhá v kruhu. Roky plynou ve znameních zvěrokruhu. Jako mandaly, spirituální obrazy pojící člověka s Vesmírem. V něm planety po svých drahách obíhají kolem Slunce. I žhavé sklo na píšťale se otáčí, aby vznikl nejdokonalejší tvar, jaký známe. Koule, kterou znázorňovali už alchymisté, symbolizuje hlavu i růži.
V prostorách nejstaršího kostela v Orléans, ve světle procházejícím gotickými okny, rozehrávají díla sedmi umělců hru s naším podvědomím.
O autorech:
Mezi nejzkušenější skláře ve výběru Galerie Kuzebauch patří Vladimíra Klumpar a Zdeněk Lhotský. Oba sídlí v oblasti Železného Brodu, kde mají vlastní dílny, tavicí pece a brusírny. Oba také jako žáci profesora Stanislava Libenského a absolventi pražské UMPRUM rozvíjejí tradiční tavenou skleněnou plastiku, každý svým vlastním směrem.
Zdeněk Lhotský umí ztvárnit plastiky nebývalých rozměrů, jak se mu to povedlo například u monumentálního skleněného sarkofágu pro dánský královský pár. Věnuje se i vývoji vlastní skloviny Vitrucell.
Vladimíra Klumpar se ve své tvorbě inspiruje přírodou, ale i architekturou nebo anorganickými tvary. Zobrazení Slunce, spirály, střídání lesku a matu, obrušování, povrchové struktury, provázejí její dílo v různých podobách od samého počátku.
Skleněnou tavenou plastiku realizuje ve vlastní huti v jižních Čechách také sochařka Alena Matějka, žačka prof. Vladimíra Kopeckého na pražské UMPRUM. Alena Matějka ve svém díle ráda zachycuje ságy, pohádky a mýty. Je vášnivou pěstitelkou růží – kolem svého historického domu vybudovala rozárium se stovkou různých druhů růží z celého světa. A láska k této květině proniká i do její tvorby.
Mezi nejtalentovanější české sklářské výtvarníky patří Martin Janecký, který tvaruje plastiky technikou ručně za tepla tvarovaného skla. Jeho hlavy, připomínající výrazem a životností barokní sochařství, patří k tomu nejoriginálnějšímu v současném českém sklářském umění. Martin Janecký má vlastní ateliér a sklářskou huť v centru Prahy.
Ondřej Strnadel tvaruje horké sklo foukáním z ruky. Syté barevnosti dosahuje vrstvením skla. Pečlivě se věnuje rovněž vnější úpravě, aby dosáhl matného, téměř sametového povrchu. Největší inspirací mu je příroda. Všechny návrhy až po realizaci vytváří ve svém ateliéru na Moravě.
Lada Semecká se ve své tvorbě nechává inspirovat tradiční japonskou estetikou. Na Toyama Institute of Glass Art strávila více než tři roky jako pedagog. Snaží se zpřítomnit prchající okamžiky, jakými jsou svit slunce, měsíce, mraky putující po obloze, zamrzlý rybník či pohyb vody v korytu. Semecká učí na vysoké škole v Ústí nad Labem, a předává tak svoji lásku ke sklu mladší generaci.
Nejmladší výtvarnicí, která se v rámci výstavy představí, je Lucie Švitorková. Spolupracuje se Zdeňkem Lhotským, v jehož studiu ztvárňuje svoje tavené skleněné plastiky. Nebojí se posouvat hranice tavené plastiky k nezvyklým a odvážným tvarům plným překvapení. Na první pohled klasické mísy skrývají uvnitř tajemství.
Lucie Havlová, Tomáš Hendrych, březen 2022
Popis pozice:
Ideální uchazeč/ka je flexibilní a samostatný/á, schopný/á reagovat na produkční požadavky galerie, vystavujících umělců a kurátorů, musí efektivně spolupracovat s týmem galerie a součinně s kurátory realizovat výstavní program.
Popis pracovní činnosti:
Očekáváme:
Nabízíme:
