Od 22. dubna do 14. června můžete v naší Galerii Kuzebauch navštívit výstavu Zuzany Kubelkové s názvem Inter Alia.

Zuzana Kubelková (*1987), absolventka ateliéru skla pod vedením Ilji Bílka na Fakultě umění a designu při univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, svou tvorbou definuje pojmem experiment ve skle. Zkoumá materiál, zkouší, pátrá a otevírá nové možnosti. Pojímá formu jiným, dosud nepoznaným způsobem, snaží se propojit sklo s netradičními materiály a zpracovat jej novými technologiemi. Od abstraktních objektů zkoumajících fyzikální síly, průniky či destrukci, performativních kinetických děl, která pracují s chemickým procesem růstu krystalů až po hledání možností zpracování křehkých skelných textilií v podobě nositelných masek a abstrahovaných váz.

Její nejnovější série autorských váz a objektů s názvem Frozen Landscape navazuje na předchozí experimentální série Sui Generis a El Cuco, v rámci kterých zkoumala možnosti použití transparentních skleněných a tmavých čedičových textilií. Projekt je inspirován sérií abstraktních obrazů kombinujících akrylovou barvu s měkkým pastelem, které jsou rovněž součástí expozice. Téma a obsah nástěnných obrazů autorka přenesla do 3D objektů, ve kterých jsou tahy a linie čedičové textilie na povrchu skla pomyslnými tahy pastelem na povrchu obrazů. Vystavené vázy jsou vytvořeny technikou švédského přejímaného skla. Při tavení je čedičová textilie pevnější než sklo a udržuje si svou formu určitého pásu objímajícího a utahujícího objem vázy. Tekuté sklo s vrstvou barvy pak dokáže vlákenným rastrem textilie proniknout a na povrchu vázy vytvořit abstraktní kresbu.

Do Happy Materials hledáme nového spolupracovníka, který by měl na starost administraci Norských fondů pro historickou Sýpku Lemberk.

Náplň práce:

• Administrativní a organizační podpora všech hlavních aktérů grantu
• Zajišťování produkčních záležitostí (příprava podkladů pro publikaci či semináře, organizace schůzek, zápisy, hlídání termínů, ubytování, cestovné, domlouvání schůzek)
• Pravidelná komunikace s vyhlašovatelem grantu na MF, sepisování průběžných a konečných zpráv, vytváření timesheets a dalších předepsaných tabulek v rámci reportingu grantu
• Shromažďování a třídění dokladů pro účetního a daňového poradce v rámci grantu
• Nepravidelné cesty na Lemberk (u Liberce), v případě konání nějaké aktivity nutné, cestu a čas proplácíme

 Nabízíme:

• Práci v tvůrčím mezigeneračním týmu asi 10 lidí
• Spolupráce na oživení památky barokní sýpky na zámku Lemberk
• Nový projekt s atmosférou start-upu
• Získání zkušeností s administrací grantu
• Neformální prostředí, kancelář v domě na Praze 6 v Břevnově se zahradou
• Práce v kanceláři na 2,5 dne v týdnu
• Odměna 15 tis čistého, na dobu grantu, tj. na určitou od května 2022 do konce dubna 2024

Očekáváme:

• Studenta VŠ nebo zájemce o poloviční flexibilní úvazek, minimálně SŠ
• Samostatnost a zároveň schopnost pracovat v týmu
• Komunikativnost a optimistický přístup
• Pečlivost, smysl pro detail, práce v Excelu, dobrý time management
• Povaha dobře snášející zátěž a operativu
• Zkušenost s administrací norských fondů výhodou

Termín pro zaslání CV do 30.4.2022.

CV zasílat na anna.roubikova@happymaterials.com

Velice nás mrzí a znepokojuje současné dění na Ukrajině. Rádi bychom vyjádřili plnou podporu a soucit s utrpením tamních obyvatel. Doufáme, že se situace co nejrychleji uklidní a opět zavládne mír.

Přijďte se od 10. února do 15. dubna 2022 podívat do Galerie Kuzebauch na výstavu Františka Skály a Martina Janeckého s názvem Skleněný kaleidoskop Františka Skály.

Euforik, 2022

Umělci dávající přednost trvalému experimentu jsou magií skla přitahováni, a sklářští mistři (často též praktikující umělci), kteří na rozdíl od nich ovládají těžkou partituru formování skla, takové výzvy s nimi rádi podstupují.  Mimo vzájemné přátelské vazby, které jsou podmínkou, mohou totiž i ukázat, co všechno jsou schopni zvládnout.  Podobná vazba se vytvořila mezi Františkem Skálou a Martinem Janeckým.

František Skála realizaci minipříběhů geneticky modifikovaných postav, blíže neurčených bytostí, přenechává Martinu Janeckému – světoznámému kolegovi ovládajícímu bravurně techniky horkého skla, postupujícímu na základě autorových kreseb a respektujícímu jeho korekce v průběhu vzniku díla u pece.

Dancing Face to Face, 2022

Skála si ze širšího pohledu touto tvorbou řeší logiku vlastních uměleckých interesů, v nichž proniká prostřednictvím malby, plastiky, instalací atp. k „archeologickým sondám“ do různých materiálů – k odhalení jejich výtvarných možností. Zajímají jej hlavně ty, u nichž tento potenciál zrovna nevidíme, většinou přírodního původu, jako je barevná hlína, větve, mušle, ulity… teď k nim přibylo i sklo, třebaže to má poněkud jiné parametry. S tím, co je v českém autorském skle po roce 1945 obvyklé, mají Skálovy práce málo společného. Ale rozboření jakýchkoliv zažitých manuálů tvoří přece hlavní rys Skálovy bezbřehé radosti z tvoření!  A to, že budou tyto objekty do hlavního proudu vývoje českého skla nezařaditelné, to opravdu autora „netrápí“: originalita, nezařaditelnost, až výstřednost tvoří páteř genetické výbavy tohoto umělce.

V jednotlivých plastikách jde o situační zachycení dobrodružných eskapád groteskních lidí, jakýchsi mutantů, kteří nevznikli nějakou automatickou cestou nebo náhodou, ale jsou autorem modifikováni jako inteligentní bytosti. V peci teče žhavé sklo, které je podle režijních představ Františka Skály vytvarováno, pak se objekt chladí a po vychlazení nechá na povrchu zmatovat. To proto, aby dovnitř plastiky nebylo vidět, aby oko bylo vedeno čistě po příběhu a jeho dějových zápletkách. A aby v ní nehrálo roli cokoliv, co je v tomto případě podružné: odrazy či lesky skla. Vlastnosti materiálu tu jsou přímo podřízeny ilustraci děje, záměru velkého vypravěče: Františka Skály.

Všechno nejlepší do roku 2022, hodně zdraví, štěstí a pohody, přejí Happy Materials!

Přijďte se od 12. listopadu 2021 do 9. ledna 2022 podívat do Galerie Kuzebauch na výstavu Michala Motyčky Pohled ven.

Pohled ven, 2021

Klíčovým tématem tvorby Michala Motyčky je koncept místa zaměřený na daný prostor a člověka v něm. V Galerii Kuzebauch Motyčka upozorňuje na okno do výstavního prostoru, jež se stává dominantním vizuálním prvkem instalace. Analýzou tvaru a funkce okna, jeho rámu, jakési reality obrazu a odrazu skutečnosti v pokračování či nahrazení plochy okna zrcadlem dochází ke zpětnému vizuálnímu propojení, pohledu ven. Michal Motyčka ve své práci říká: Pohled je předvídatelný.

Pohled dovnitř I & II, 2019

Zamýšlí se nad otázkou, co je realita. Snaží se proniknout k vnímatelné realitě, vjemu či zájmu našeho vidění, jež se proměňuje. Ambicí autora je představit sochařské řešení, jež by aktivizovalo nabídnutý prostor a přimělo diváky objevit zdánlivě nepatrné prostorové vztahy. Osvětluje tak svou zkušenost s vnímáním prostoru jako přirozenou konfrontaci s prostředím či příležitost znovu vidět, zahlédnout, uvědomit si něco, co třeba od výstavy nečekáme.

Přijďte se ve dnech 15. září až 31. října podívat do Galerie Kuzebauch na výstavu …svá vidění od Michaely Trávníčkové, Marie Sixtové, Kristíny Maňákové, Michaely  Kramulové, Ireny Czepcové a Petra Stanického.

Ateliér Design skla, působící na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně, patří více než deset let k etablovaným učilištím tohoto zaměření v České republice. Vedoucí ateliéru prof. Petr Stanický, M.F.A., a jeho asistentka MgA. Irena Czepcová dávají svým studentům svobodný prostor k jejich osobitému vyjádření, jak v možnosti uchopení zkoumaných témat, tak v hledání osobitých koncepčních postupů při zpracování skla a rozšiřování možností technologií zapojováním nových médií.  Signifikantním projevem studentů ateliéru Design skla je mnohdy specifické uchopení materiálů, které se rozchází s tradiční podobou sklářského řemesla, čímž si tak nachází vlastní cestu v kontextu mezinárodní tvorby.

Marie Sixtová – Bond (2019)

Nyní stojíme před zdánlivě různorodými pracemi mladých umělkyň – Michaely Kramulové, Kristiny Maňákové, Michaely Trávníčkové a Marie Sixtové – a tážeme-li se, kde můžeme nalézt spojnici, tak právě ve svébytném výrazném zacílení na propojování skla v jeho ušlechtile užitné poloze. Souběžně s tím je jim sklo i průhledem do lidského nitra, světa citů a snů.

Michaela Trávníčková – Bubbles (2019)

Barokní sýpka Lemberk se v roce 2020 dočkala nových majitelů Lucie Havlové a Tomáše Hendrycha, kteří plánují celou historickou stavbu zachránit před rozpadem a zpřístupnit ji široké veřejnosti. Vedle rozsáhlé rekonstrukce je kladen důraz i na obsahovou stránku celého projektu. Sýpka nabídne své prostory k setkávání, sdílení, vzdělávání či k výstavám, jako tomu bude v případě zahajovací nulté výstavy soch Čestmíra Sušky.

Na videopředstavení sýpky i výstavy Čestmíra Sušky se můžete podívat zde.

Barokní sýpka Lemberk se nachází v pěší vzdálenosti severovýchodně od Jablonného v Podještědí a její stáří je odhadováno na necelých 400 let. Historici se domnívají, že byla pravděpodobně postavena či přestavěna během raně barokní přestavby zámku Lemberk, jenž v té době patřil Albrechtovi z Valdštejna. Následným majitelem byl věrný Valdštejnův vojevůdce Jan Rudolf Breda s rodinou, který stojí za výstavbou Bredovského letohrádku a který v barokních přestavbách Lemberka pokračoval.

Tato oblast trojmezí česko-polsko-německého pohraničí je velmi bohatá nejen z pohledu historického, kdy se tu střetávaly po staletí vlivy německé a slovanské kultury, ale i architektonického, neboť se v okolí nalézá množství hradů, zámků, kostelů a lidových roubených či hrázděných staveb. Na území označovaném Sudety se odehrávala dramata naší novodobé historie; německá okupace za 2. světové války a po ní násilné vystěhování zde žijících Němců.

Opravit památkově chráněný objekt raně barokní sýpky a zpřístupnit jej i pro veřejnost chtějí noví majitelé Lucie Havlová a Tomáš Hendrych, kteří dlouhodobě nevyužívanou sýpku zakoupili v roce 2020.

Plánovaná, a především nezbytná rekonstrukce bude ctít historické hodnoty stavby, a proto bude prováděna ve spolupráci s památkáři, historiky, architekty, stavebním úřadem a v neposlední řadě i s místními obyvateli. Práce se budou týkat také okolí sýpky, které je potřeba rekultivovat.

Sýpka Lemberk nabídne své prostory k setkávání, sdílení, vzdělávání a veškeré tvůrčí činnosti. Společně s rekonstrukcí se připravuje i obsahová stránka projektu.

„Sýpka by měla žít. Budeme se snažit přizvat přátele výtvarníky, architekty, sousedy, řemeslníky, aby nám pomáhali vizi naplňovat. Představujeme si například, že každý rok by byl věnovaný jednomu tématu. K danému tématu bychom uspořádali výstavu a přednáškový cyklus, který by mohl vyústit v malé sympozium. I proto jsme se rozhodli založit spolek Sýpka Lemberk z.s.“, poodkrývá vizi Lucie Havlová.

Samotná rekonstrukce bude dlouhodobý a zdlouhavý proces oprav, který započne v létě 2021 částečnou opravou střechy za podpory Ministerstva kultury České republiky. Dále bude pokračovat odstraněním náletových dřevin z okolí sýpky. „Z finančního hlediska jsme se rozhodli rozfázovat dramaturgii i projekt obnovy Sýpky Lemberk na etapy. Než dojde na renovaci rozsáhlých vnitřních prostor, rádi bychom návštěvníkům i místním nabídli přes léto možnost zastavení na venkovní výstavě.“ dodává Lucie Havlová

Již během počátečního procesu oprav se v létě 2021 uskutečnění výstava ocelových interaktivních soch Čestmíra Sušky. Sochy ponesou zprávu o zahájení činnosti nejen oprav, ale i kulturního dění v místě.  Během léta proběhne hudební performance s využitím jedné ze soch; budou na ni pozváni podporovatelé, sousedé, spolupracovníci, aby se s projektem seznámili a měli možnost se spolupodílet na budoucím dění okolo sýpky.

„Nacházet nové využití pro staré budovy a objekty nás vždycky bavilo, proto volně navazujeme na naše aktivity v projektu Šumná města, kdy jsme se vždy zaměřili na jednu památku, která by stála za znovuoživení. A v minulosti se nám podařilo iniciovat zájem o nejednu z nich,“ vysvětluje Tomáš Hendrych.

Tato nultá výstava bude podpořena firmou Lucie Havlové a Tomáše Hendrycha Happy Materials s.r.o., autorem soch Čestmírem Suškou, kunsthistoričkou a kurátorkou výstavy Simonou Martínkovou a crowdfoundingovou kampaní Darujme.cz.

„Máme své vize, ale přijímáme podněty samozřejmě i od dalších zájemců z řad umělců, architektů a investorů. Kdokoliv se nám může ozvat nebo do začátku přispět na projekt prostřednictvím Darujme.cz,“ vyzývají autoři projektu.

Libovolným příspěvkem na www.darujme.cz přispějete nejen k záchraně celého objektu, ale především k zachování budovy z leckdy opomíjených Sudet.

„Věříme, že záchrana a obnova místa bude nejen přínosem místním obyvatelům, ale svou vizí i široké veřejnosti, která se zde bude inspirovat a bude sýpku Lemberk navštěvovat i využívat.“  zakončuje Lucie Havlová.

Od 17. června do 31. srpna se můžete přijít podívat do Galerie Kuzebauch na výstavu Světlo v soše od Čestmíra Suška.

Výstava bude k vidění také na sýpce Lemberk od 18. června do 31. října.

Oko, 2003

Zkoumání vztahu vnějšího s vnitřním a zapojování hry světla přímo do objektů nacházíme v dílech Čestmíra Sušky již od raných devadesátých let. I v dalších etapách tvorby autor téma vnitřního prostoru neopouští a ponejvíce pak v práci se dřevem se mu nabízejí nové možnosti. Zjednodušováním dospívá k harmonicky cizelovaným tvarům uctívajícím přírodní materiál a nechává jej vyznít v jeho prosté kráse. Zpracovává i prastaré kmeny a pařezy, kde využívá otvorů a sám pak ještě prořezává jejich plášť, jejž ztenčuje až na samou hranici.

Bob, 2004

Soubor plastik vystavený v galerii Kuzebauch vznikl převážně v letech 2002–2006 ve sklářském ateliéru Pelechov Zdeňka Lhotského. Jednu z nejstarších předloh má Maska, která je dnes již ikonickou portrétní poctou autora samotného sochařskému umění. Z dalších jmenujme Mořskou Hvězdici s jejím předobrazem v pálené hlíně, která zde zastupuje téma hledání protikladu plného a prázdného, nebo Osmičku, současně triviální i mysteriózní, jež nás posouvá až k symbolice nekonečna.