Nadešel nádherný vánoční čas a kouzlo Vánoc je všude kolem nás. Tak oslavte tento svátek spolu, bok po boku u štědrovečerního stolu! Krásné Vánoce!

V tvorbě Martina Hlubučka minimalistický výtvarný názor, geometrické prostředky, osobitý rukopis a snaha o harmonickou vyváženost formy je podporována mimořádným citem pro materiálovou působivost. Redukcí tvaru se umělec dostává až k elementární tvarové podstatě, která je mu nositelem tradičních hodnot dávných civilizací, ale zároveň jeho aktualizací poskytuje prostor pro kontinuální práci s novou interpretací a vlastní imaginací.

V aktuálním souboru prací pro Galerii Kuzebauch Martin Hlubuček vystupuje z této sklářské zóny a vystavuje papírové kompozice – mělké reliéfy, které vznikly řezáním do knihařské lepenky. Hlubuček v nich zůstává věrný svému minimalistickému názoru, ale zároveň nechává vyniknout tvarovou ryzost ve spojení s novou pro něj subtilností až křehkostí, která rezonuje právě v použitém materiálu.

Přijďte si s námi užít umělecký zážitek a společně oslavit tvorbu tohoto talentovaného umělce. Těšíme se na setkání s vámi!

Frontinus, 2020 — 7 × 90 × 14,5 cm — tavené sklo ve formě — foto: Jaroslav Kvíz

Hieron, 2020 — 6 × 44 × 18,5 cm — tavené sklo ve formě — foto: Jaroslav Kvíz

Vanitas, 2021 — 4 cm, Ø 55 cm — tavené sklo ve formě — foto: Jaroslav Kvíz

Tadeáš Podracký (*1989) je český umělec tvořící na pomezí volného umění a designu. Je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a také holandské Design Academy v Eindhovenu. Svá díla pojímá jako náročné tvarové a materiálové experimenty, kterými posouvá (a překračuje) hranice designových objektů až do oblasti volného umění. Jeho práce jsou proto spíše složitými sochařskými plastikami, které svým povrchem jako mimikry maskují svou původní užitou funkci. Tato hybridita je patrná také v Podrackého vnímání a přístupu k designu předmětů, jejichž původní účel nejdříve dekonstruuje a následně znovu vystaví/zkompletuje tak, že zůstává pouze tušený. Jako inspirační zdroje mu slouží v dějinách umění a designu kanonizované tvary, materiály a vzory, které svým přístupem obrací na rub a znejisťuje tak oko diváka.

„Bark and Veins“ – 200 x 50 x 50 cm – březový multiplex, barevné laky, vosk, vyřezávané smrkové detaily, oxidované detaily z amerického ořechu – © František Svatoš

Ve výstavě „The Bloom of Bones“ Tadeáš Podracký zkoumá, jak hybridizace rituálů tradiční lidové kultury, které jsou historicky spojené s pohanskými a křesťanskými mytologiemi a jejich performování v urbanizovaném kontextu města, protínají identitu utvářenou současnou materiální kulturou. Experimentováním s narativním potenciálem mýtu, jako média pro stálejší sepětí objektu s člověkem, vytvořil sérii pěti nových prací, které představují alternativní pohled na lidské prostředí. Převážně zkoumá, jak nové současné mytologie a artefakty dokáží posílit zakořeněnost, propojení a sounáležitost jako výsledek výměny mezi předměty a lidmi. Hlavním motivem, od kterého se celá výstava odvíjí, je skulpturální reliéf představující personifikaci smrti v podobě kostry, která se obrozuje a obrůstá lidskými a florálními detaily. Tento přerod propojuje celou výstavu a prochází autorsky pojatými předměty denní spotřeby, kde detaily lidské anatomie prorůstají do organických botanických prvků a tím mažou hranice mezi živoucím tělem a neživým objektem. V galerijním prostoru Podracký vytváří prostředí, kde nastiňuje možnost intimního propojení předmětů s lidmi a snaží se představit jiné chápání toho, jak tyto artefakty ovlivňují své okolí, včetně jejich schopnosti vytvářet a prohlubovat situace a společenské vazby.

„Tree of Otherness“ – 82 x 40 x 40 cm – zabarvený a navoskovaný multiplex, dřevo, plast, barevné laky – © Tomáš Brabec

Práce Tadeáše Podrackého byly vystavovány na mnoha zahraničních veletrzích zaměřených na užité umění, ale také v galeriích a institucích: např. v Chamber Gallery New York, Design Miami Basel, FOG San Francisco, Maison et Objet Paris, Mint Gallery London, Mudac Museum Lausanne, Designblok Prague, Salone del Mobile Milano, London Design Festival. Je držitelem několika mezinárodních ocenění, včetně „Czech Grand Design“ v kategorii objev roku a „AD Design Award Germany“ „Vintage Reloaded“. Je zastupován barcelonskou Side gallery a od roku 2023 je společně s Romanou Drdovou vedoucím ateliéru K.O.V. (Koncept – Objekt – Význam) na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

„Night“ – 52 x 42 x 15 cm – zuhelnatělý multiplex, oxidovaný americký ořech, vosk – © František Svatoš

Název výstavy nás uvádí nejen do zvláštně prostorového vztahu, ale i ke vzpomínce na ikonický epický film Wima Wenderse, který svou poetičností vztahů a dilemat mezi andělským a lidským okouzlil generaci 90. let. A 90. léta jsou dobou, kdy se setkaly životní cesty Lady, Báry a Anny.

Lada Semecká, Gata gata ton don – 2023 – 300 x 70 x 70 cm – sklo, kov, bambus, guma, silon

Lada Semecká patří mezi etablované, mezinárodně uznávané vizuální umělkyně. Po absolutoriu VŠUP, atelieru „Sklo“ profesora Vladimíra Kopeckého, a osmiletém působení tamtéž její profesní kroky směřovaly do japonské Toyama City Institute of Glass Art, kde působila jako pedagožka. Japonský pobyt v Ladě ještě více vyprecizoval jemnocitný vztah mezi materiálem a přírodními ději. Pro umělkyni je tak signifikantní velká senzitivnost, neokázalost či úzký vztah k přírodě. V poslední době pracuje především s fenoménem náhody a zvuku. „Zajímá mě obraz a prostor. Skrze hmotu skla vnímám atmosféru světa kolem sebe. Komunikuji s ním i skrze něj. Nějak mu rozumím a někdy mi právě samotný materiál vnukne myšlenku, poskytne mi čas i projekční plochu ji v sobě nalézt a formulovat.“

Barbora Křivská, Smutný vesmír – 2023 – 340 x 40 cm – vyšívání na textilu

Barbora Křivská je absolventkou VŠUP, kde studovala v atelieru Sklo profesora Vladimíra Kopeckého. Právě zde měla možnost pronikat do tajů práce se skleněným materiálem, do jeho jedinečných světelných kvalit. Vladimír Kopecký byl a je pro Barboru velkým inspiračním zdrojem ohledně neortodoxnosti práce sklem, radosti z malby a barvy a celistvého pojetí tvorby. Propojujícím prvkem většiny Barbořiných děl je výrazná barva, lehkost a neobvyklost barevných kombinací, výrazná rytmika. Autorka se s lehkostí pohybuje mezi plochou a prostorem, barvou a grafickou strukturou, sklářským uměním a textilem, kresbou a malbou. Ladnost, se kterou se mezi žánry pohybuje, je svůdně přirozená.

Anna Polanská, Proprius – 2023 – 38 x 32 x 3,5 cm – tavený broušený reliéf

Anna Polanská je taktéž absolventkou Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde studovala nejprve v ateliéru prof. Kurta Gebauera, poté u prof. Mariana Karla atelier Sklo v architektuře. Pro její tvorbu je charakteristická jak vizualita, tak haptičnost, důležitost detailu, který pomáhá určovat výrazový a filozofický význam daných děl. Její tvorba je úzce spjata se zájmem o krajinu a člověka a jejich provázané vzájemné vztahy. Právě příroda ve vztahu k člověku, zachycení přírodních jevů či reflexe proměnlivosti a pomíjivosti je její soustředěností. Ta se zrcadlí v každém jejím pečlivě odbroušeném tvaru.

Existence – 2018 – 16x50x40cm – sklo tavené ve formě, leštěné

Harmonie a současně napětí, které vzniká jejím spojením s tvary, jež soulad zároveň popírají (tj. inverze), to je „gestaltismus“ plastik Ilji Bílka. Jeho pojetí harmonického tvaru u nás vyvolá příjemné pocity, ale nejde o líbivost. Tento banální prvek často spojovaný se sklem, a hlavně jeho přebrušovanými formami, k Bílkově stylu nepatří. Na to je autorem příliš noblesním. Vyhýbá se prvoplánovým sklářským efektům, vždycky dá přednost neobvyklému a neočekávanému. Jako svého druhu sklářský aristokrat je až lhostejný k panujícím trendům, byť by to mohly být vzory svádivě autoritativní, jako byl profesor Libenský, u kterého studoval. Od něj převzal jediné: zodpovědný přístup k výuce nových generací, profesionální disciplínu a možná ještě pozitivní vztah ke kreslení a malování. Bílek jako tvůrce (a možná i jako typ člověka) budí dojem racionálního askety, který přes svou zaujatost tvorbou dokáže zůstat nad věcí. Ale právě smysl pro inverzi prozrazuje, že jeho anglická „poker face“ jen přikrývá interní emocionální děje, které žijí pod povrchem jeho myšlení a věcí….   

Trip for Two – 40x55x20cm – sklo tavené ve formě, leštěné + alabastrové sklo rozlité v peci, lepeno

Jako odpírač svůdných vzorů odolal následování tzv. kostičkářů, kteří se objevili v 70. až 80. letech a rychle získali nadnárodní věhlas. Mladší spolužák těchto protagonistů, tj. Jána Zoričáka, Mariana Karla, Aleše Vašíčka, a Oldřicha Plívy se zřekl jít cestou programu tzv. prismatické plastiky. Vzepřel se programu veleúspěšnému, avšak snadno vyčerpatelnému, jak se po určité době ukázalo. Po absolutoriu v 70. letech začal po svém: v kontrastu s geometrickými částmi zpracovávaných témat zapojoval vynalézavá kompoziční řešení ve spojení s křivkami. Tak našel nejen svou vlastní, ale hlavně dlouhodobou cestu kontrastu, která měla v průběhu času řadu vývojových etap a cyklů. 

Pádný argument – 2021 – 55x42x58cm – sklo tavené ve formě + křišťálové sklo rozlité v peci, lepeno

Bílek dodnes vyznává jistý druh inverze stojící mezi rigidně geometrickým a organickým, jako jsou třeba rozteklé placky z opakního skla. Neváhá ani před spojením skla s dalšími „zatracovanými“ materiály, jako jsou třeba umělé hmoty. Zůstává však stále hlavně modernistou, který nepotřebuje sdělovat osobní a denní věci, budovat „sklářské facebooky“ a ilustrovat svůj postoj k tomu, co momentálně žije tiskem, jak to mají postmodernisté…Děje Bílkových prací také vyprávějí a sdělují, ale o obecných jevech, symbolech vztahů, o principech existence…. existence….     

Bílek patří mezi významné představitele českého skla, mezi oceňované pedagogy, protože v Ústí nad Labem na UJEP po polovině devadesátých let vychoval několik generací vynikajících umělců – sklářů, kteří se k němu hlásí jako k celoživotní autoritě. Patří i mezi ty, jejichž práce jsou v nejvyšší míře právem zastoupeny v řadě sbírek soudobého umění a skla doma i v zahraničí.