Přijďte se od 10. února do 15. dubna 2022 podívat do Galerie Kuzebauch na výstavu Františka Skály a Martina Janeckého s názvem Skleněný kaleidoskop Františka Skály.

Euforik, 2022

Umělci dávající přednost trvalému experimentu jsou magií skla přitahováni, a sklářští mistři (často též praktikující umělci), kteří na rozdíl od nich ovládají těžkou partituru formování skla, takové výzvy s nimi rádi podstupují.  Mimo vzájemné přátelské vazby, které jsou podmínkou, mohou totiž i ukázat, co všechno jsou schopni zvládnout.  Podobná vazba se vytvořila mezi Františkem Skálou a Martinem Janeckým.

František Skála realizaci minipříběhů geneticky modifikovaných postav, blíže neurčených bytostí, přenechává Martinu Janeckému – světoznámému kolegovi ovládajícímu bravurně techniky horkého skla, postupujícímu na základě autorových kreseb a respektujícímu jeho korekce v průběhu vzniku díla u pece.

Dancing Face to Face, 2022

Skála si ze širšího pohledu touto tvorbou řeší logiku vlastních uměleckých interesů, v nichž proniká prostřednictvím malby, plastiky, instalací atp. k „archeologickým sondám“ do různých materiálů – k odhalení jejich výtvarných možností. Zajímají jej hlavně ty, u nichž tento potenciál zrovna nevidíme, většinou přírodního původu, jako je barevná hlína, větve, mušle, ulity… teď k nim přibylo i sklo, třebaže to má poněkud jiné parametry. S tím, co je v českém autorském skle po roce 1945 obvyklé, mají Skálovy práce málo společného. Ale rozboření jakýchkoliv zažitých manuálů tvoří přece hlavní rys Skálovy bezbřehé radosti z tvoření!  A to, že budou tyto objekty do hlavního proudu vývoje českého skla nezařaditelné, to opravdu autora „netrápí“: originalita, nezařaditelnost, až výstřednost tvoří páteř genetické výbavy tohoto umělce.

V jednotlivých plastikách jde o situační zachycení dobrodružných eskapád groteskních lidí, jakýchsi mutantů, kteří nevznikli nějakou automatickou cestou nebo náhodou, ale jsou autorem modifikováni jako inteligentní bytosti. V peci teče žhavé sklo, které je podle režijních představ Františka Skály vytvarováno, pak se objekt chladí a po vychlazení nechá na povrchu zmatovat. To proto, aby dovnitř plastiky nebylo vidět, aby oko bylo vedeno čistě po příběhu a jeho dějových zápletkách. A aby v ní nehrálo roli cokoliv, co je v tomto případě podružné: odrazy či lesky skla. Vlastnosti materiálu tu jsou přímo podřízeny ilustraci děje, záměru velkého vypravěče: Františka Skály.