Kalendář 2023 vytištěn!

Najdete v něm vybraná zastavení z výstavy LEMBERKEM KROK ZA KROKEM. Graficky připravil Jan Šimsa s foty Tomáše Prince a verši a skicami Davida Vávry v koncepci Lucie Havlové a Tomáše Hendrycha a nevznikl by jistě bez Barbora Kolenčíková.

K zakoupení nyní v Sýpce Lemberk a v Praze v Galerii Kuzebauch za 290,- a postupně budeme distribuovat do Jablonného v Podještědí a okolí.

Milí přátelé Sýpky Lemberk,
koupí tohoto kalendáře přispějete k obnově sýpky a podpoříte ji v budoucích letech. Za Vaši podporu Vám mnohokrát děkujeme,
neboť bez ní by sýpka nemohla žít novým životem.
Ať Vás kalendář radostně provází celým rokem 2023.

Srdečne za celý tým Sýpky Lemberk,
Lucie Havlová + Tomáš Hendrych

JIŘÍ BERÁNEK: SÍLA TICHA

Zveme vás na přednášku o sochaři Jiřím Beránkovi v podání teoretičky umění Silvie Stanické, která se uskuteční 14. září v 17 hodin přímo na sýpce.

Součástí bude i prohlídka nedaleké instalace Bezčasí, kterou Jiří Beránek vytvořil v 90. letech v rámci

Mezinárodních sochařských sympozií na Lemberku. Od té doby je toto působivé místo s menhiry vyhledáváno milovníky tajemna a málokdo ví o jeho pravém původu.

 

Jiří Beránek se narodil 21. listopadu 1945 v Borkovicích u Veselí nad Lužnicí a jeho nejranější dětské zážitky jsou spojeny s vesnickým zemědělským prostředím plným kovového a dřevěného nářadí ve stodolách a nepřeberným množstvím domácích zvířat. Z dětství mu utkvěla ve vzpomínkách zejména pravidelná cesta dědečkovou bryčkou do veselského kostela a ze všech stran přijíždějící kočáry s koňským spřežením. Kopyta a kovové obruče, které na kočičích hlavách vydávaly zvuky podobné velikonočním řehtačkám, se rozléhaly po náměstí. Vjemy, které se po celý život odrážely v jeho imaginaci.

V letech 1960–64 studoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí v Praze, během níž začal modelovat a inspiroval ho kubizující styl. Od roku 1965 studoval na Akademii výtvarného umění v sochařském ateliéru Vincence Makovského a po jeho smrti u Karla Lidického. Protože Vincenc Makovský povoloval studentům abstraktní tvorbu až v posledním roce studií po zvládnutí figurativní práce, začal Jiří Beránek samostatně experimentovat s nezvyklými výtvarnými projevy po domácku. Akcent na zvládnutí řemeslné rukodělné práce však od té doby zůstával v jeho díle jako základní sochařské krédo. Na studiích se také spřátelil s Magdalénou Jetelovou, Jindřichem Zeithammlem a Stanislavem Malým.

Vzhledem ke svému nekonformnímu názorovému a duchovnímu zaměření neměl v letech normalizace šanci autorsky se uplatnit v oficiálních galeriích. Proto se v první polovině sedmdesátých let rozhodl odejít do nejzapadlejších míst v horách. Kromě sochařské práce se v Jeseníkách mohl poprvé věnovat velkorysým projektům ve stylu Land artu. V Sobotíně se také snažil vytvořit monumentální abstraktní křížovou cestu, která však byla církevními místy zamítnuta. Během sedmdesátých let navázal Jiří Beránek své první kontakty s neoficiálním uměním. Jesenickou chalupu začali navštěvovat lidé z undergroundu a neoficiální teoretici umění.

Jiří Beránek • Foto: archiv autorky

V návaznosti na diskuse s Jindřichem Chalupeckým a souběžně s činností v Kostelci nad Černými lesy začal Jiří Beránek spolu se svými uměleckými přáteli vážně přemýšlet o založení širší výtvarné skupiny. Postupně tak vznikla legendární Skupina 12/15 s výmluvným podtitulem Pozdě ale přece.  Po pádu komunismu v roce 1989 se otevřely možnosti k účasti na výstavách v zahraničí. Skupina 12/15 byla po letech totalitního režimu první z českých skupin, která přesáhla rámec domácího prostředí společnou výstavou Inofiziele Kunst v bavorském Řezně.

Období svobodné společnosti umožnilo Jiřímu Beránkovi realizovat rozsáhlé projekty v industriálním prostředí. Paradoxně se ovšem tyto akce, k nimž došlo v prvním a druhém desetiletí nového století, vracejí k formálním projevům z období undergroundu a jejich vyznění lze rovněž považovat za novou alternativu k tomu, co doba protěžuje. Jde zejména o výstavu Síla ticha v opuštěných továrních halách karlínského ČKD v roce 2008. Na ni pak navazovala další velká samostatná výstava Síla ticha II v plzeňském Světovaru v roce 2012.

Beránkova činnost byla úzce svázaná s českou krajinou, s historií a s duchovními a náboženskými hnutími, jež tudy prošly. Obrací se ke kořenům lidské existence, k podmínkám přetrvání lidských stop v přírodě a zejména přežití vlastní svobodné a vzdorovité identity v nepřátelské a silně povrchní, vnitřně nesvobodné společnosti. Proto se jeho životní i umělecké putování jeví jako cesta kruhem od undergroundu k undergroundu. Nadzemní část jeho tvorby mívá záblesky slávy, ale podstata zůstává skrytá pod povrchem. To ovšem vybízí k objevování. Silou svého ticha se Beránek nesmazatelně zapsal mezi nejvýznamnější proudy české výtvarné tvorby.

Zeptej se přírody – Přednáška o přírodních materiálech

Len, sláma, hlína, houby…

Inspirační přednáška centra pro inovativní materiály matériO’ Prague v Sýpce Lemberk o tradičním i inovativním využití lokálních obnovitelných materiálů ve stavebnictví, textilním či obalovém průmyslu.

Těšit se můžete také na hosta z praxe. O své zkušenosti se zpracováním konopného vlákna a ovčí vlny se s námi podělí Lukáš Vejnar.

Vstupné je zdarma.

Celou událost můžete sledovat na našem Facebooku.

Komentované procházky Lemberkem

Zveme vás na komentovanou procházku Lemberkem, kdy si během dvou dnů na procházce povíme zajímavosti o vybraných objektech a památkách z výstavy Lemberekem krok za krokem. Přijeďte s námi odhalit tajemství, která Lemberk v sobě ukrývá. Těšíme se na vás!

  • Komentované procházky se uskuteční: 6.7. 8. 13.14. 8.
  • Procházky se konají ve dvou časech a to v 11:00 a 14:00.
    Malý okruh začne v sýpce Lemberk a bude trvat přibližně 1hod.
  • Vstupné je zdarma pro všechny ty, kteří si zakoupí vstupné na výstavu Lemberkem krok za krokem. Pro všechny ostatní je to 80 Kč.

Celou událost můžete sledovat na našem Facebooku.

1. výstava Lemberkem krok za krokem

Po rozsáhlých opravách dostala budova bývalé sýpky novou střechu a v létě 2022 poprvé otevřela v souvislosti s novou výstavou. Pod vedením architekta a herce Davida Vávry koncipovali majitelé sýpky Lucie Havlová a Tomáš Hendrych s fotografem Tomášem Princem a týmem spolupracovníků výstavu s názvem Lemberkem krok za krokem. Mapují v ní významné i skryté památky v okolí sýpky. Na padesáti panelech pak David Vávra ke každé složil verše a vykreslil je i jako plenérové skici. Tvůrci letos plánují celý výstavní projekt otestovat a do budoucna z něho na místě vytvořit stálou expozici.

Tam, kde bylo obilí,
duše se dnes posílí.
Volským okem koukni ven,
ve zmatku jdi posílen.

David Vávra, 05/2022


Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP.

Jak zapojit památky do života?

Památky nechráníme pro ně samotné, ale pro kulturní hodnoty, jichž jsou nositeli a které jsou důležité pro člověka a společnost. Mohli bychom tedy řícli, že památky chráníme proto, aby zlepšovaly lidský život, současný i budoucí.

Kniha spojuje do dialogu texty Jorgeho Otero-Pailose, profesora Kolumbijské univerzity v New Yorku a texty přizvaných českých a slovenských autorů, mezi nimiž nejsou pouze architekti či odborníci na památkovou péči, ale také lidé z dalších kulturních oborů.

Jorge Otero-Pailos nevnímá ochranu památek ve smyslu post-faktické kultury, ale zkoumá její možnosti jako nové formy kulturní produkce. Rozevírá pole termínu památka za hranice institucionálně chráněných objektů a předmětů, stejně jako škálu nástrojů, jakými paměť zjevovat, a tedy i chránit.

Texty dalších autorů jsou reakcí na témata a otázky, které Jorge Otero-Pailos ve svých úvahách předkládá, někdy reagují adresněji, jinde jsou pro ně spíše iniciační. Zkoumají možné uplatnění podobných přístupů a zkušeností ve specifikách zdejšího prostředí a doplňují o vlastní pohledy na problematiku, další postoje, náměty či příklady z praxe.

Publikace obohacuje diskusi na téma památkové péče o širší možnosti vnímání pojmů památka a její ochrana, a to zejména v oblasti začlenění památek do současného života.

Nenechte si ujít čtení z knihy Živá památka a povídání s její editorkou Pavlou Melkovou, která v knize společně s dalšími autory, hledá, jak se dívat na památky ještě jinými pohledy, než jsme zvyklí a především, jak je zapojit do našeho současného života.

Kdy: 14. července v 16:00
Kde: vnitřní prostory sýpky Lemberk

Celou událost můžete  podrobně sledovat na facebooku.

BAROKNÍ SÝPKA NA LEMBERKU OTEVŘE SVOJI PRVNÍ SEZONU POZNÁVACÍ VÝSTAVOU

Po rozsáhlých opravách dostala budova bývalé sýpky novou střechu a v létě bude poprvé otevřena v souvislosti s novou výstavou. Pod vedením architekta a herce Davida Vávry koncipují majitelé sýpky Lucie Havlová a Tomáš Hendrych s fotografem Tomášem Princem a týmem spolupracovníků výstavu s názvem Lemberkem krok za krokem. Mapují v ní významné i skryté památky a objekty v okolí sýpky.

Čtrnáct volských ok a rekonstrukce střechy

V loňském roce na sebe projekt lemberské sýpky upozornil poprvé, výstavou Čestmíra Sušky, o které jsme psali zde. Ta se ale musela odehrávat jen ve vnějším prostoru před budovou. Stav střechy totiž nedovoloval bezpečné pobývání uvnitř objektu. Po rekonstrukčních pracích, které probíhaly hlavně na podzim minulého roku a pokračují i letos, je zajištěna střecha. Firma specializující se na opravu historických objektů kompletně vyměnila všechny latě a střešní krytinu včetně hřebenáčů, osazeny jsou i okapy na jihozápadní straně. V souvislosti s tím byly také opraveny jednotlivé prvky krovu – vyřezáním a doplněním částí střešní vazby. Rekonstrukce obnášela i demontáž a montáž námětků a výměnu poškozených vazných trámů a zcela chybějící pozednice. Opraveno a doplněno bylo s tím i zdivo korunních, kordonových říms.

V blízké budoucnosti, návazně na získané prostředky, bude na řadě vybourání vjezdu a jeho nahrazení dubovými dveřmi, případně renovace staré dřevěné podlahy v přízemí, kterou odhalila sonda pod stávajícími deskami. Dále se plánuje to nejdůležitější pro možnost obývání objektu – výstavba sociálního zázemí, vyčištění studny, vybudování toalet se sprchou a kanalizace do žumpy.

Foto: Tomáš Hendrych –

Volské oko je obdoba okenního vikýře jen s polooválným tvarem, který vyznačuje plynulý přechod napojení mezi střešní plochou a vypouklou plochou volského oka. Už provedení vikýře je pro pokrývače těžkým úkolem a volské oko je opravdovou výzvou pro mistry řemesla. Vyžaduje přizpůsobení a položení jednotlivých tašek tak, aby pod ně nezatékalo, a laťování přitom musí umožnit harmonický přechodu oblouku volského oka na plochu střechy.

Detailnější informace naleznete v článku na Material Times.