Veselé Vánoce a šťastný nový rok všem přátelům, spolupracovníkům a partnerům přeje

Happy Materials!

V kanceláři nás zastihnete opět až 2. ledna.

Přinášíme vám ohlédnutí za letošní konferencí o udržitelnosti Sketch the Change a křtem tištěného vydání časopisu Material Times. Konference je zaměřena na udržitelnost z pohledu materiálů a jejich zpracování napříč obory. Pomalu už připravujeme i další ročník.

Jak se můžete zapojit do potřebné změny i vy? Staňte se partnerem konference Sketch the Change 2020! Dejte vědět vašim známým či kolegům a pomozte nám zrealizovat toto důležité a inspirativní setkání i v příštím roce.

Od 15. listopadu 2019 do 15. ledna 2020 bude v Galerii Kuzebauch k vidění výstava Milana Krajíčka s názvem Fluidum.

Pomalu, 2019

Milan Krajíček studoval pod profesorem Kopeckým na pražské UMPRUM a ke své autorské tvorbě se dostával postupně. Nejprve působil jako designér a pedagog na Akademii ve Světlé nad Sázavou. Po letech přišel s originální koncepcí, když zhotovoval nádoby a objekty pomocí své vlastní technologie tavené skleněné plastiky.

Negativ IV, 2018

Krajíček s každým svým dílem zachází dál a vytváří díla na pomezí pevného a tekutého stavu. Nebojí se dekonstrukce tvaru, hry s hmotou a jejím okolím, prolínání vnitřního a vnějšího prostoru. Tvůrčí cesta, již si Milan Krajíček zvolil, zasluhuje respekt a uznání.

Neklid III, 2019

Zavítejte ve dnech od 18. září do 8. listopadu 2019 do Galerie Kuzebauch, kde bude k vidění výstava Vladimíry Klumpar, jež dostala název Vibrace.

Odhalen, 2014

Vladimíra Klumpar po studiích na SUPŠ sklářské v Železném Brodě absolvovala roku 1981 na pražské VŠUP v ateliéru skla prof. Stanislava Libenského, jenž byl společně s Jaroslavou Brychtovou synonymem fenoménu tavené skleněné plastiky – technologie známé již ve starověku, ale k dokonalosti dovedené až v Čechách druhé poloviny 20. století.

Kouř, 2018

Vladimíra Klumpar tvořila v letech 1985 – 1998 v USA, od roku 1989 také v Mexiku a od roku 2000 i v Česku. Její skleněné objekty, často v jasných dominantních barvách, jsou dynamické, životné a skrývají v sobě energii pohybu.

List, 2019

Je jim vlastní vnitřní chvění, neklid, vibrace, způsob komunikace vlastní zemi i člověku. Právě proto patří Vladimíra Klumpar k nejvýraznějším tvůrcům své generace, protože se sklem nezachází jako s běžným materiálem, ale jedinečným přírodním úkazem, pátým elementem.

Od 19. července do 6. září bude v Galerii Kuzebauch k vidění výstava Petra Kavana, která nese název Krátká návštěva.

Běžec, 2004

Petr Kavan (nar. 1949) se nejprve věnoval řezbářství, kterému se přiučil od sochaře Pavla Kostrhuna. V roce 1996 však odjíždí do Indie, kde objeví kouzlo černé žuly, které kompletně proměnil výtvarníkovu poetiku. Ve svých sochách ze dřeva, černé žuly a bronzu vytváří prostor pro střetávání západního a východního myšlení a mytologie.

Sochy z černé žuly představují významný posun v umělcově estetice. Abstraktní a čisté tvary pohlcují diváka do světa, kde je vše neustále v pohybu.

Sisyfos, 2000

Hlavním motivem Kavanových děl je setkávání s vlastní tělesností a s tím spojeným vědomím konce. Díla jako Sisyfos uvádějí diváka do přímého kontaktu s neodvratností osudu. Kavan do svých děl přináší existenciální nádech, konfrontaci s vlastní smrtelností a jistou úlevu s daným uvědoměním. Poukazuje na to, že život je jen krátká návštěva a propůjčený čas, který jednou všichni musíme vrátit.

Letošní vydání Material Times přichází s mottem „Soustřeďme se na nenápadné souvislosti!“. Na čtenáře čeká 130 stran s autorskými fotografiemi a ilustracemi, které mají za cíl poodhalit nepatrné souvislosti, jež se nám denně objevují před očima.

Kristina Veinbender zkoumá české snahy o provozování reuse center. Tématem odpadu se v rozhovoru s docentem Vladimírem Kočím zabývá Lucie Tomanová. Redaktorka Tereza Špinková se zaměřuje na fenomén mrtvých skladů, tzv. dead stock. František Marčík se ve svém textu věnuje globálním poruchám klimatu, uvádí nezbytné kroky k řešení tohoto problému a upozorňuje na katastrofické důsledky při neřešení této situace.

„V okamžicích, kdy se zbavujeme krátkozrakosti a přezíravých postojů, se nám otevírá rozlehlé hřiště. Všímáme si, že právě tyto vztahy vytvářejí místo, kde spolu můžeme s ostatními existovat,“ nabízí návod ke čtení šéfredaktorka Tereza Lišková.

Foto: Filip Šach, styling: Hana Šradějová

Přijďte se ve dnech od 31. května do 12. července 2019 podívat do Galerie Kuzebauch na jedinečnou tvorbu Jana Frydrycha s názvem Optikalita.

Jan Frydrych získal základní sklářské vzdělání v Novém Boru a ve studiích pokračoval na gymnáziu v Liberci a na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Sám pak působil jako lektor na několika zahraničních školách. Proslavil se především svým mistrným umem broušení optického skla a od 80. let jsou jeho díla pravidelně vystavována nejen v Evropě, ale i Severní Americe a na Blízkém východě. Jeho díla mají ve své sbírce i takové osobnost jako jsou Bill a Hillary Clintonovi, Elton John, nebo Shirley Temple.

Ve Frydrychových broušených a lepených objektech hraje často zásadní roli minimalistická kombinace čirého a modrého, či červeného skla. Preciznost provedení bere dech a je na ní vidět manuální zručnost šumperského rodáka, která jeho výjimečné řemeslné výtvory povyšuje na umění.

Galerie Kuzebauch se letos představí již potřetí na veletrhu Révelations v Paříži se svou výstavou Sculpting in Glass. Výstava bude k vidění v Grand Palais, stand F1.

Svým výběrem čtyř výtvarníků chce poukázat na tendence ve sklářství posouvat hranice možného. Spojuje je až sochařský přístup ke zpracování skla.

Martin Janecký pochází ze sklářské rodiny, takže se sklu věnoval už od dětství. Proslavil se především mistrovským uměním techniky „inside sculpting“, která spočívá ve tvarování sklářské bubliny zevnitř za žhava.

Martin Janecký, Hlava

Anna Polanská vystudovala UMPRUM a v současné době vede obor broušené sklo na železnobrodské sklářské škole. Na svých vázách vytváří podobu včelích pláství a poukazuje na kontrast přírody a její tvorby.

Anna Polanská, Brown

Josef Divín vyučuje obor design skla ve Valašském Meziříčí i na pražském UMPRUM. Jeho vázy jsou také spojeny s přírodou. To můžeme vidět například na natavené stříbrné fólii na povrchu váz, nebo na jejich broušených hrdlech.

Josef Divín, Vázy

Poslední výtvarník je Ondřej Strnadel, který vystudoval průmyslový design ve Zlíně a momentálně učí na umělecko-průmyslové sklářské škole ve Valašském Meziříčí. Na svých ručně foukaných tvarech vytváří jejich asymetrickou deformací pocit pohybu a tekutosti.

Ondřej Strnadel, Soap

Zavítejte ve dnech od 22. března do 17. května 2019 do naší Galerie Kuzebauch a objevte jedinečnou tvorbu Ondřeje Strnadela – SOAP.

Valašsko patří ke sklářským oblastem s bohatou tradicí. Dnes ji uchovává a rozvíjí zejména Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská ve Valašském Meziříčí a Ateliér Design skla na Univerzitě Tomáše Bati v nedalekém Zlíně. Není náhodou, že je s oběma institucemi spjat i osud sklářského výtvarníka Ondřeje Strnadela (*1979), který na nich pedagogicky působí. Kraj, v němž se narodil, je pro něj neustálým zdrojem inspirace, avšak mezinárodně srozumitelným, což dokládají úspěšné výstavní prezentace ve Francii, Německu, Polsku, Bulharsku, Slovensku, Nizozemsku a Itálii. V roce 2018 dokonce získal Bavorskou státní cenu.

K pochopení podstaty Strnadelovy tvorby je nutné zdůraznit, že k českému uměleckému sklu od jeho moderních počátků v polovině 20. století patří nejen výtvarná originalita a nápaditost, ale i řemeslná dokonalost. Většinou se však jedná o spojení dvou rozdílných světů, kde jeden z nich zastupuje umělec a druhý sklář – první vymýšlí a druhý podle jeho instrukcí realizuje. Strnadel patří k privilegované menšině, jež se při tvorbě může spolehnout jen sama na sebe. Snad i proto jeho díla postrádají pózy a manýrismus, jsou upřímná, poctivá, v dobrém slova smyslu neokázalá a srozumitelná.

Pomocí ručního foukání do dřevěné formy přichází Strnadel v kolekci SOAP s obdélnými tvary výrazných barevností, jejichž povrch je efektně rozrušován drobnými nepravidelnostmi. Výtvarník tak dále nápaditě rozvíjí svou estetiku geometrických civilních objektů ozvláštněných atypickými detaily, které jim dodávají vnitřní dynamiku, napětí a rafinovanost.

Výstava Glass Rituals během Collect 2019 představí Galerie Kuzebauch instalaci čtyř výrazných sklářských výtvarnic s názvem Glass Rituals. Jejich výběr si klade za cíl ukázat diverzitu, se kterou sklářky přistupují ke své tvorbě a poskytnout tak ucelený obraz současného českého ateliérového skla, tvořeného „něžnějším pohlavím“. Každá z umělkyň specificky aplikuje rozdílné techniky, vychází z dlouholetých tradic, které přetváří ve vlastní, autentickou uměleckou výpověď. Klára Horáčková experimentuje se sklem a přeměňuje jej do křehkých forem. Využívá své umění k tomu, aby předložila vizi evoluce – biomorfní objekty evokující zvrásněný povrch čedičových útvarů vyvřelých z vnitra země, které stále mění svojí podobu. Práce Evy Eisler znázorňuje průnik mezi minulostí a budoucnosti. Skleněné siluety odkazují na archetypální obrazy bohyní a vychází ze starých rituálů a symbolů plodnosti. Lada Semecká vypráví příběh prostřednictvím jedinečných vlastností a původu daných materiálů. Její skleněné obrazy představují jemné mlhoviny, mraky a vlnící se symbolické chumly přírodních živlů zatímco čedičové objekty zase zdůrazňují jeho jedinečný povrch, pevnost a znělost. Vladimíra Klumpar se zaměřuje tavené plastiky, které jsou buď inspirovány striktně geometrickými nebo naopak biomorfními tvary. Při své tvorbě pracuje především ve světlem a hloubkou prostoru.

Klára Horáčková, White Shoots

Eva Eisler, From the Past – Amber

Lada Semecká, Universe

 Vladimíra Klumpar, Orange Wave